Reklama
 
Blog | Cecilia Buntová

9 pravidel, jak ochránit dítě v digitálním světě

Téměř každý den se pohybuji ve virtuálním světě. Na obou stranách – jako profesionál i uživatel. Někdy se nestačím divit, jaké úžasné možnosti dnešní doba a současné technologie přinášejí, a jak rychle se vše vyvíjí. Často si ale říkám, jestli ne až příliš rychle.

Stejně jako v reálném světě i internet má svá temná zákoutí, která nesnesou denní světlo. Naštěstí se o nich už mluví, ale pořád ne dost. To ostatně dokázala i diskuze kolem šokujícího filmu Víta Klusáka V síti. Ty nejzávažnější problémy, jako je násilí na internetu nebo dětská pornografie, můžou mít (a zpravidla mívají) fatální důsledky. A tvrzení „nám se to nestane“ má zhruba stejnou váhu jako „mně se bouračka nikdy nestane“.

Tento text není žádný odborný materiál. Spíš inspirace, kterou sdílím, co já jako máma můžu prakticky udělat, abych pro ochranu svých dětí na internetu zajistila maximum.

Jsou to zkušenosti, co jsem posbírala (a spolu s jinými rodiči vyzkoušela) v práci i rodičovské praxi. Nechám na vás, abyste si vybrali, co se vám zrovna hodí.

1/ Zabezpečení

Pokud dítě používá počítač, zabezpečte připojení i zařízení. Pravidelně updatovaný antivirus, silné heslo, nesdílené účty, zálohování dat, mazání nepotřebných dat a odhlašování by měly být samozřejmostí.

Užitečné a funkční jsou především nástroje rodičovské kontroly. Ty mohou být:

  • součástí operačních systémů, např. v případě nejrozšířenějších Windows je to nástroj „Rodičovská kontrola“;
  • ve webových prohlížečích a službách, např. v případě Google je to „Centrum pro bezpečnost“;
  • v antivirových programech;
  • samostatné aplikace, např. Norton Family;
  • v podobě bezpečných (dětských) prohlížečů.

Něco je placené, něco ne, liší se možnostmi. Dostupné jsou jak pro PC, tak mobily, tablety nebo routery. Konkrétní linky, přehledný návod k instalaci a ceny uvedeme v dalším blogu.

Reklama

Mezi standardně nabízené služby patří:

  • filtrace webových stránek;
  • vytváření „black listů“ – zakázaných webových stránek;
  • sledování pohybu dítěte a jeho aktivit po internetu;
  • blokování spouštění nevhodných her.

2/ Pravidla

Rodič musí dítěti stanovit pravidla, co se smí a nesmí (např. smí se být na počítači hodinu, nesmí sdílet intimní fotky atd.).

3/ Časový limit

Od začátku stanovit, kolik času může dítě na internetu strávit. Nejefektivnější je nastavit si limit už v momentě, kdy dítě do online prostoru vstupuje poprvé. Začít určovat pravidla až s odstupem bývá mnohem obtížnější a náročnější na důslednost a nervy dítěte i rodiče. Bereme v potaz věk dětí, z praxe většinou rodiče pro děti mladšího školního věku stanovují hodinu denně.

4/ Sociální sítě a online hry

Téma na několik newsletterů. Profil na Facebooku lze mít už od 13 let. Děti v tomto věku nemají plně rozvinuté kritické myšlení, emoční inteligence také ještě pokulhává, a děti jsou snáze ovlivnitelné. Velmi podceňovaná bývá skutečnost, že to, co děti vidí na internetu, považují pak ve svém utváření si obrazu světa za normální.

Je dobrou časovou investicí kontinuálně mluvit spolu o tom, že když Rider ve svých videích chilluje v Robloxu několik hodin, tak to není normální. To, že natočím amatérské intro ze mě neudělá miliony vydělávajícího youtubera s autoparkem v hodnotě státního rozpočtu menšího státu, a to, jak vypadá Rita Ora na Instáči je výsledkem několika hodin DTP prací ve Photoshopu. Zdá se to banální, ale vždy mne překvapí, jak to děti sice odkývnou, ale emoční prožívání tomu vůbec neodpovídá. Facebook se dnes už obecně považuje za „chlubítko“. Často se sem přelévají osobní PR materiály, které deformují realitu a dávají jasné instrukce, jak chceme, aby náš život vnímali ostatní.

Jedna věc je, jak co vypadá. Ta druhá a závažnější je o tom, co je skutečnost a jakými pravidly se řídí reálný život. Nikdy není pozdě si to připomenout.

Nastavení soukromí u příspěvků a profilů vám dává spolehlivý nástroj, jak aspoň některé negativní vlivy vyloučit. Nesdílejte hesla. Děti by měli vědět, že nemají odpovídat nikomu, koho neznají, nevěřit všem příspěvkům a znát základní pravidla, jaké fotky a text se mohou nebo nemohou publikovat. Přemýšlejte, co na internet dáváte – vše je dohledatelné, stáhnutelné. Nikdy nemáte absolutní kontrolu nad tím, kdo data uvidí.

Co je tzv. NE obsah? Drogy (včetně steroidů apod.), sekty, násilí, rasismus, netolerance, pornografie a násilné online hry, weby propagující sebepoškozování a sebevraždy, ale také např. bulimii a anorexii. atp. Pokud někdo takový obsah publikuje, stačí, aby ho někdo nahlásil. Takové počínání může mít velmi závažné právní důsledky.

V online prostředí nikdy neuvádět zejména: příjmení, adresu bydliště a školy, hesla, rodné číslo, číslo mobilu svoje ani nikoho z rodiny, osobní e-mail, věk (hlavně mladších dětí), intimní fotografie, videa a informace, rodinnou, finanční a vztahovou situaci, nepřítomnost rodiny doma (dovolená apod.).

5/ Pozor na závislost

Praxe ukazuje, že sklon vytvářet si náhradní realitu a náhradní identitu ve virtuálním prostředí mají obecně spíše děti citlivější, bázlivější, a dále ty, které určitým způsobem nezvládají kontakt s realitou, anebo se v běžném světě nudí. A podle čeho poznat, že zrovna vaše dítě spadá do některé z těchto kategorií? Často zuří, když nemůže na internet, zanedbává běžný život – kamarády, koníčky. Tráví u počítače nepřiměřené množství času. Vzpomeňte na bod 3 a nastavte časový limit. Nekompromisně. Smutný psí pohled ať radši vůbec nezkoušejí.

Zdravější alternativy můžou být cesta. Snažit se vycítit, co dítě teď potřebuje, co ho baví, z čeho má radost a podporovat to.

6/ Kybergrooming a kyberstalking

Na lovce dětí narazíte v dnešním online světě prakticky kdekoliv – na sociálních sítích, seznamkách, soutěžích, dětských webech, a tím seznam zdaleka nekončí.

Podle nejnovějších statistik by se až 40 % českých dětí seznámilo neznámým člověkem, se kterým komunikují na internetu.

Zde platí jediné – nereagovat na jejich snahy o navázání kontaktu, nepřidávat si je do profilu a stoprocentně se s nimi nedomlouvat na osobním setkání. Je dobré mít přehled o tom, s kým vaše dítě na sítích komunikuje.

Tajná zbraň? Důvěra! Důvěra mezi rodičem a dítětem, důvěra ke kamarádům. U těchto skupin je daleko větší pravděpodobnost, že se od dítěte dozví, pokud se děje něco nekalého. Musí ale jít o vztah založený právě na důvěře.

K tomuto tématu se vzhledem k jeho závažnosti a rozsáhlosti budeme intenzivněji věnovat příště.

7/ Neotevírat a neklikat

Neklikat na nic, čím si děti nejsou jisté – veďte děti k tomu, aby se vás vždy radši nejdřív přišli zeptat. To platí hlavně pro ty nejmenší, které ještě neumí číst. Vyplatí se to, opravdu. Nebudete muset vyřizovat reklamace za věci, co jste si neobjednali.

8/ Mobil

První mobil pořizují rodiče dětem v Čechách mezi 8. – 10. rokem života. Je dobré nastavit dětem PIN a sledování místa, kde se telefon právě nachází. Uložte si sériové číslo. Nastavte nástroje rodičovské kontroly (blokace nevhodných webů atd). Zvažte funkci udávaní polohy.

9/ Digitální detox

Nezapomínejte se občas z digitálního světa vynořit a nadechnout – vědomě plánovat čas bez přístupu k internetu. Zdravý vývoj má mnoho vrstev. Kromě té kognitivní nezapomínejte ani na fyzickou, citovou a duchovní stránku.